Opravdu kvalitní produkty

Články

Káva – její cesta ke spotřebiteli

Kávová zrna

Dovednost výrobce kávy se pozná podle chuti jeho kávy. Ten může ovlivnit kvalitu svého produktu výběrem zelených kávových zrn, přípravou různých směsí a v neposlední řadě i pražením zrn při různých teplotách.

Chuť závisí na osobních preferencích a to platí i v případě kávy. Spotřebitelé v různých zemích požadují ve svém šálku kávy jiné vlastnosti.

V České republice se dříve káva označovala dle normy ČSN 58 1330 skupinami a, b, c, d, kdy skupina "a" byla nejkvalitnější a obsahovala pouze 100% arabiku v podstatě zpracovanou praným způsobem, skupina s označením "d" pak obsahovala směs káv, kde obsah robusty mohl být vyšší než 30% - tedy obvykle zde byly zařazeny kávy s obsahem až 100% robusty. V současné době se toto označování pro kávu již nepoužívá a kvalita kávy je se řídí chuťovými preferencemi spotřebitelů. Každý ze spotřebitelů si může najít na našem trhu svou oblíbenou chuť i značku kávy a to nejen v supermarketech, kam je dodávána v naprosté většině káva od velkých nadnárodních korporací, ale v současné době lze koupit velmi dobré a kvalitní kávy od malých výrobců.

Doplňky stravy v potravinářské legislativě

doplňky stravy na talíři s příborem

Dalo by se říci, že doplňky stravy patří v dnešní době do „módní“ skupiny potravin. Jedná se o široké spektrum přípravků obsahujících například vitaminy, minerální látky, aminokyseliny, esenciální mastné kyseliny, enzymy, vlákninu a různé bylinné extrakty. Spotřebitelská veřejnost je proto čím dál častěji zařazuje do běžného jídelníčku jako jeho nedílnou součást.

Na rozdíl od léčivých přípravků, které podléhají přísnému dozoru a schvalování lékovými agenturami (v České republice je to Státní ústav pro kontrolu léčiv), je však legislativa v oblasti doplňků stravy dosti benevolentní. Pravidla pro uvedení takového typu přípravku na trh v České republice tak umožňují prodávat produkty, které by se na trhu ani vyskytovat neměly.

Spotřeba doplňků stravy se rok od roku zvyšuje, jsou volně dostupné nejen v lékárnách, ale i běžně v obchodních řetězcích. Vzhledem k této skutečnosti by mělo být prioritou zajistit zejména bezpečnost prodávaných přípravků. V této souvislosti je pozitivní, že se v posledních letech začala tato problematika řešit a došlo k několika legislativním změnám, které by měly pomoci zajistit ochranu spotřebitele. Ochranu spotřebitele v oblasti doplňků stravy je třeba vnímat zejména s ohledem na jejich bezpečnost pro spotřebitele. Přiměřená a pestrá strava by měla za běžných podmínek poskytovat veškeré nezbytné živiny pro normální vývoj a pro dobré zdraví. Ukazuje se však, že při současném životním stylu není vždy snadné tohoto ideálního stavu dosáhnout u všech skupin obyvatelstva.

Větší informovanost spotřebitelské veřejnosti v této oblasti ponese nepochybně i tlak na vyšší kvalitu nabízených přípravků. Tím také donutí výrobce a dodavatele těchto preparátů zajistit požadovanou kvalitu nabízených produktů a tím i prospěch pro spotřebitele. Ochrana spotřebitele je jednou z nejvýznamnějších oblastí zájmu nejen v České republice, ale také v rámci Evropské unie. Spotřebitel ale bohužel nemá vždy k dispozici stejné prostředky jako státní instituce a ne vždy najde dostatečnou oporu v legislativě.

Česnek jako zázrak?

česnek paličky se stroužky

Asi se dá říci, že česnek zná každý z nás, ale také se dá se říci, že česnek rozděluje lidstvo na dvě části – první část ho miluje, protože česnek je pro ně všelék a je výborný v mnoha pokrmech. Ta druhá část česnek ráda nemá, protože česnek pro ně páchne.

Pravlastí česneku je jižní Sibiř a střední Asie, odkud se česnek rozšířil před několika tisíci lety na východ do Číny, Indie, Afriky a nakonec přes oblasti u Středozemního moře i do celé Evropy. V Egyptě si česneku vážili natolik, že se tam jeden čas užívaly česnekové hlavičky jako platidlo. V Egyptě vznikla asi kolem roku 1500 před naším letopočtem seznam 22 „česnekových“ receptů proti bolestem hlavy, krku i fyzické slabosti. Česnek uznávali i Řekové, ale těm vadil jeho pach a tak ten, kdo snědl česnek měl zakázaný vstup do chrámu bohyně Afrodity. Římané česnek hojně užívali a především vojáci ho žvýkali před bitvami, aby jim dodal odvahu a možná zaháněl nepřítele i závan jejich dechu. Propojení česneku a boje nebo zápasu se zachovalo i dodnes, kdy si tělo česnekem natírají někteří španělští nebo mexičtí toreadoři. Na aristokratických dvorech byl zápach česneku považován za společensky neúnosný a pracovníci londýnského Buckinghamského paláce nesmějí jíst česnek ani mimo službu.

Voda a pitný režim

Voda je nezbytná téměř pro každou tělesnou funkci v lidském organismu. Svůj význam má od trávení až po odplavování toxických a odpadních látek z těla. Pocit žízně a tmavá moč jsou jedny z prvních příznaků, které poukazují na možnou dehydrataci organismu.

Káva

S kávou obvykle začínáme den, zpříjemňujeme si s ní dopolední i odpolední chvilky, pracovní jednání i přátelské popovídání s kolegy nebo s rodinou. Známe ale  její historii, víme kde se pěstuje a  jak se zpracovává, než si z ní můžeme uvařit lahodný šálek kávy ?

Legislativní pohled na doplňky stravy

Jedním z důsledků našeho "moderního" způsobu života je vystavení lidského organismu negativním civilizačním vlivům. Jsou to znečištěné životní prostředí, nepřetržité přijímání toxických látek z jídla a pití, zbytečné nadužívání léků a duševní epidemie (stres, negativní emoce…). To vše se projevuje na našem zdravotním stavu.

Neustále tvrdíme, že pestrá strava je, či by měla být, zárukou dostatečného přísunu vitaminů a minerálních látek.  Ale asi tušíte, že ať děláme, co děláme, můžeme naši stravu považovat trvale za úplnou jen stěží, ať už díky nedokonale vyvážené výživě nebo díky zvýšené potřebě některých složek stravy, která přichází např. s vyšším věkem, nemoci, rekonvalescenci, fyzickým či duševním zatížením. Tyto nedostatky můžeme celkem úspěšně odstranit, když stravu vhodně doplníme.  A k tomu právě slouží doplňky stravy, které pomáhají dodat našemu organismu potřebnou denní dávku živin.

Na celou situaci kolem doplňků stravy můžeme nahlížet z několika úhlů pohledu (výživového, zdravotního, ekonomického), ale zajímavý je i legislativní rámec této skupiny potravin. Nejde jen o nudný výčet zákonů, vyhlášek a různých nařízení, ale spíš o vymezení rozdílů mezi různými, často matoucími, pojmy typu doplněk stravy, léčivo, potravina, a mnoha dalšími. Všechny tyto definice upřesňuje legislativní úprava České republiky a Evropské Unie.

Změněná pravidla pro uvádění doplňků stravy na trh a plnění informační povinnosti

Od 1. ledna 2015 začala platit novela Zákona 110/1997Sb o potravinách a tabákových výrobcích ( zákon č.139/2014 Sb.). V této novele dochází , kromě jiných změn, i ke změně informačních povinností pro provozovatele potravinářského podniku, který uvádí na trh potravinu, do které byly přidány vitamíny, minerály nebo další látky s nutričním nebo fyziologickým účinkem - tedy potravinu obohacenou a nebo doplněk stravy.

Čaj - hodnocení, požadavky na jakost, značení

Hodnocení čaje

Než si čaj může vychutnat spotřebitel, prochází mnohými hodnoceními od pěstitele až po zpracovatele. Při hodnocení čaje jsou důležité výsledky posouzení jak suchého a spařeného čaje - vzhled, barva a vůně, tak i hodnocení nálevu – barva, vůně a chuť nálevu. Profesionální degustátoři mají vynikající zrak, čich i chuť a jsou schopni rozeznat, kdy byl čaj sklizen, za jakého počasí a v jaké nadmořské výšce byl pěstován. Pro hodnocení čaje byl vypracován Černý čaj – Slovník1, kde jsou uvedeny definice jak pro suchý list, tak pro nálev a vzhled spařeného listu.

Čaj – pěstování a zpracování

Čaj – pěstování a zpracování

Čaj historie

Čaj je po vodě nejčastějším nápojem, který pijí lidé po celé zeměkouli. Pro někoho je čaj nápoj, který zahání žízeň a osvěžuje, pro druhého je pití čaje spojeno s filosofií a příprava je celým obřadem.

Údaje uváděné na etiketě krmiv

Údaje uváděné na etiketě krmiv

V potravinovém právu se začíná zavádět požadavek na povinnost uvádět informace o původu a místě výroby a složení u jednotlivých potravin. Postupuje se podle platné legislativy, která vychází ze zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a příslušných vyhlášek č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin, Nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách a Nařízení č. 1333/2008 O potravinářských přidaných látkách.

Jaké jsou však zákonné požadavky na krmiva, povinné označování a uvádění informací na etiketách?

Každý výrobek se skládá z krmných surovin a doplňkových látek, které jsou uváděny na etiketě.

V tomto článku se budeme zabývat doplňkovými látkami a vysvětlením funkčních skupin a jejich značením – povolené doplňkové látky.

Stránky